|
Geografický
popis
Zeměpis
Česká republika leží ve středu euroasijského kontinentu a její
plocha obnáší 78 790 kilometrů čtverečných. Je sevřena Polskem
ze severu, Slovenskem z východu a Německem ze západu.
Česká republika má typické
kontinentální klíma s teplým a vlhkým létem a studenou a suchou
zimou. Na severu jsou zimy tvrdé a sníh zde drží 40 až 50 dnů.
Česká republika se skládá ze dvou
částí, Čech na západní části území a Moravy na východní části
území. Česká republika je známá jako
"Střecha Evropy". Veškerý déšť a sníh, který
spadne je odváděn do tří hlavních
řek. Labe se vlévá do Severního moře, Odra do Baltského moře
a Dunaj do Černého moře.
Topografie
1.Čechy
Západní část České republiky tvoří zvlněná krajina, kopce a
roviny obklopené nízkými horami. Na severozápadě se rozprostírají
paleozoické skalnaté kopce Krušnohoří, na jihozápadě jsou lesnaté
kopce Šumavy. Směrem k jihovýchodu se nachází Českomoravská Vysočina,
která odděluje Čechy od Moravy.
2.Morava
Nížiny leží mezi Čechami a slovenským
pohořím Bílých Karpat. To tvoří přirozený koridor mezi nížinami
Polska a údolím Dunaje, který je znám jako Moravská Brána. Je to
tradiční vojenský koridor mezi severní Evropou a Dunajem ve střední
Evropě.
V okresech Vsetín a Nový Jičín je rozdílná topografie a
geomorfologie. Toto je příčinou drastického rozdílu v počtu půdních
sesuvů, které byly v roce 1997 aktivovány.
Geomorfologická
mapa Moravy(viz
mapa) ukazuje, že i na velmi malém území se značně mění
krajina a topografie, což má větší nebo menší vliv na půdu, když
nastanou husté deště.
Geologie obecně
Česká republika pokrývá malou část euroasijského kontinentu, avšak
na geologické zdroje je velmi bohatá a důkazy naznačují, že celý
masiv se vyvíjel téměř 2,5 miliardy let.
Podle geologické historie, bylo toto území
mnohokrát pokryto mělkými a někdy i hlubokými moři. Jiné
oblasti byly ovlivněné vulkanickou činností, tektonicky aktivními
pohyby a obdobím tropického a dokonce i ledovcového klima.
Na
hranici se Slovenském se nachází alpsko-karpatské pohoří. V době
utváření tohoto horského pásma, skály se vnořily hlouběji do
zemské kůry. Vysoké teploty a tlak byly příčinou metamorfismu,
kterým skály procházely. Některé z těchto skal vystoupily na
povrch, kde zůstaly holé a podléhaly zvětrávání a erosi. Z těchto
důvodů se zde vyskytuje široká škála různých skalních forem,
podobných těm, které se tvoří na dně moří a velkých jezer, například
pískovců, vápenců, slepenců, břidlic a žuly. Zcela běžně se
zde nalézají metamorfované horniny jako jsou krystalické břidlice
(fility a rula ). Rovněž jsou zde horniny vyvřelé a sopečného původu
žula a gabro, čedič, znělec a andesit. Vzhledem k paleolitickému prostředí
nachází se v sedimentech moří a jezer četné fosilie. Velké množství těchto fosilií bylo nalezeno v jihozápadní
části Prahy, známé jako Barrandov, pojmenované podle objevitele,
paleontologa Joachima Barrande (1799-1877), který byl prvním, kdo je
zde objevil. Nejznámější jsou zkameněliny trilobitů.
Rozmanitá geologie je pro tuto zemi dobrá protože poskytuje dostatek
surovin pro obnovu energie, na příklad uhlí. Jsou zde rovněž
dostatečné přirozené zásoby stavebního materiálu, na příklad čedič,
žulová drť, vápenec, jíl a štěrk, křemík.
Tyto se uplatňují i v keramickém průmyslu a ve sklářství.
V
České republice jsou různá místa tvořící rozmanitou krajinu, což
je následek rozmanité geologie (viz obrázek). Zvláštní
jsou na příklad 25 milionů let staré lokality vulkanického původu
na severozápadě Čech se skalními věžemi, kaňony a terasami. Na
Moravě je zajímavý Moravský kras s mnoha jeskyněmi, ponornou řekou,
stalaktity a stalagnity a propastí. Podobných míst je v Čechách a
na Moravě několik.
Tektonická historie karpatského flyšového pásma
Geologické umístění České republiky se nachází mezi hercinskou
plošinou, alpsko-karpatským systémem a baltským štítem.
Morava tvoří významný předěl mezi českým masivem v západní části a západní částí Karpat na východní části.
Zřetelný rozdíl byl způsobený několika pohyby půdy, které se
mohou rozlišit podle doby jejich trvání. Nejstarší je kimmerská
orogeneze, která probíhala v pozdní Juře a na začátku Křídy, (viz
obr 1). Dalším pozorovatelným pohybem bylo vytvoření
magurských naplavenin, které byly pod tlakem tektonického
pohybu africké plotny . Magurské naplaveniny
byly vystrčeny vzhůru do
krosnovské pánve (viz
obr 2). Asi o pět milionů let později
magurské naplaveniny utvořily příkrov, jehož struktura se
stala základem Karpat (viz
obr 3). Po dobu dalších 18 milionů let bylo vytlačování stále
aktivní a sedimenty z krosenské pánve vystoupily vzhůru (viz
obr 4). O milion let později, tato aktivita stále pokračovala.
Postupně se pod tlakem tvořily zlomy a vrásnění (viz
obr 5).
Tektonický pohyb africké kontinentální plotny
mířil na severozápad a vyvíjel tlak proti jihovýchodní části
evropského kontinentu. Tak se vytvořil
z příkrovu systém flyšového pásma západních Karpat (viz
obr 7).
Struktura magurského příkrovu (vnější flyš, vnitřní žula) se
začala tvořit v době helvetské orogeneze (od oligocénu k miocénu).
Tento pohyb způsobil vytlačení sedimentu z Tethyského oceánu a jeho
vrstvení v magurském příkrovu. Proto flyšové pásmo existuje jako
prvé úložiště celého procesu.
Vrásčité struktury flyšového pásma se vyskytují jako podélné a
příčné přesmyky, podle kterých se vyskytují zřetelné vodorovné
zlomy ve směru vrstev. Jejich výskyt je důsledkem
intenzivních sil orogeneze, která zde probíhala.
Obr
č. 8 ukazuje ve větším měřítku současnou geologii oblasti a
rozsah karpatského flyšového pásma.
Obrazy 9 až 12 jsou paleografické mapy o tom jak
tato oblast vypadala v příslušných dobách. Obr
č. 9, graf
č. 10, graf
č. 11 a graf
č. 12. Žluté plochy vyznačují zemi a modré starověký
Tethyský oceán.. Tak poskytují určitý obraz o tom, jak prostředí
za oněch časů vypadalo. Rovněž ukazuje, kde se informace o flyšovém
pásmu vyskytly, to jest v sedimentech, které tvořily Tethyský oceán.
|
|