Klasifikace a ošetření

Popisovaná hornatost reliéfu vsetínského okresu spolu s druhohorními a třetihorními komplexy flyšových pásem  jsou příčiny, proč jsou zde  mnohá místa extrémně náchylná na erozi a tudíž na aktivaci sesuvů půd. Podle výzkumů různých organizací byly na více než 250 lokalitách vsetínského okresu zaznamenány pohyby svahů . Rozsáhlé sesuvy ohrožující majetky obyvatel nebo inženýrské stavby zejména v obcích Růžďka, Mikulůvka, a Bystřička, ale i v okolí města Vsetína a Valašského Meziříčí.  Ve většině případů, byly sesuvy aktivovány již v pondělí dne  7. července 1997, nejrychlejší byly v noci ze 7. na 8. července. Sesuvy menší intenzity následovaly  po trvajícím dešti mezi 18. - 20. červencem 1997. Na grafu jsou celkové denní srážky a s tím související sesuvy.

    Klasifikace sesuvů  

Sesuvy byly klasifikovány Odborem životního prostředí  do tří skupin:  

1) sesuvy způsobující nepatrné nebo zanedbatelné škody

2) sesuvy způsobující možná nikoliv však vážná rizika

3) sesuvy způsobující škody a vyžadující ošetření

    Způsoby ošetření

     1. Piloty a hromady

Tyto zábrany mohou být získány z různého materiálu podle situace, která je dána půdním typem, lokalitou,  přístupností, rozsahem, strukturou a finančními náklady.

Různými typy dostupných zábran jsou:

Tyto zábrany se používají k stabilizování sesuvů na kritických místech a to ve spojitosti se zádržnými stěnami (zvláštní  stěny  s kotvou).  Obecně se zatloukané pilíře používají ve štěrku, písku nebo v usazeninách a nánosech. Vrtané jsou vhodné pro  jíl.

    2. Zádržné stěny

Používají se dva typy zádržných stěn(viz obrázek):

1)Tuhé zádržné stěny - jsou zpravidla ze železobetonu a mají široké základy k udržení stability. Stěny s kamennou výplní v otevřeném rámu poskytují zábranu hmotností materiálu uvnitř pláště.

2)Pružné zádržné stěny - štětová stěna poskytuje jednoduché základy pro zádržné stěny o přibližné výšce 5m. Tak vysoké stěny se vyplatí jestliže se použije kotvení.  

    3.  Stěny s kotvou

Tento typ zábran neposkytuje oporu pouze svými širokými základy a pasivní silou půdy v čele, ale také kotvícími tyčemi, které podepírají vrchol stěny. Štětová pilota s kotvou je vhodná pro zadržovací hloubku půdy až do 10-12 m, ale rovněž i pro smykové plochy různého typu(viz obrázek).

    4. Dusané pískové a štěrkové piloty

Tato metoda se používá pro odvodnění sesuvu a současně k stabilizování ploch jako je transportní zóna sesuvů a míst s největším pohybem. Kolmé pískové piloty se umísťují na hrot  vodorovného odvodňovacího vrtu. Tato technologie stahuje vodu z nasáknutého svahu do kolmé pískové piloty a potom ven ze sesuvu přes odvodňovací vrty. Tato odvodňovací metoda zvyšuje konzistenci a třecí odpor okolního materiálu. Stejný princip se používá u pilot z dusaného materiálu. Tyto piloty mají velký průměr a umísťují se do širokého pásma sesuvu.  Jsou vyplněny štěrkem a mechanicky udusány. Jejich počet závisí na velikosti sesuvu, ale obecně se jejich pásmo vytýčí napříč, aby stahovaly vodu a zvýšily pevnost sesuvu.

    5. Otevřená drenáž

Po sesuvu zpravidla následuje výron vody na povrch v podobě pramínků, bystřin nebo otevřených ploch. Tato povrchová voda se musí odvést pomocí odvodňovacích koryt a drenážování.

    6. Monitorování

Toto je velmi významná část ošetřovacího procesu sesuvů. Provádí se pomocí inklinometrických vrtů, výškových značek, zapisováním vodní hladiny ve studnách a geologickými údaji z kontrolních vrtů. Rovněž se zaznamenávají pozorování z vodorovných odvodňovacích vrtů.